THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po nespočtu novinek, po kompletní procházce diskografií, po celkem sedmi reportech z koncertů a samozřejmě i po malounko kontroverznějších názorech na poslední dvě alba přichází na stránky Metalopole to, co jednou přijít muselo. Ano, pohled na ARAKAIN z té nejpovolanější strany, na který jsem se za vás za všechny nezeptal ani Jiřího Urbana, ani Honzy Toužimského, ale muže, který to vše sleduje tak trochu z povzdálí, aby se v pravou chvíli do věci vložil. Dámy a pánové, Zdeněk Kub.
Jaká je současná náladu v táboře ARAKAINu, těsně po vydání nového alba „Restart“ a odstartování turné?
Závěr nahrávání probíhal velmi hekticky, a tak jsme se všichni těšili, až si budeme užívat živé hraní. Nyní už jen sledujeme, jakou odezvu bude album mít u posluchačů doma i na živých vystoupeních. Do playlistu jsme zařadili poměrně velký počet novinek, a ty teď aktualizujeme podle ohlasu na našich stránkách. Nálada na počátku turné je jako vždy výborná.
Co poměrně nezvyklá prodejní akce na webových stránkách skupiny (limitovaná edice výhodných balíčků tričko + vstupenka + CD) – je to cesta, jak bojovat s „paliči“ a „stahovači“, kterou se ARAKAIN razantně vydal?
Je to spíše takový dárek pro věrné fanoušky a samozřejmě snaha dostat co nejvíce lidí na koncerty. Jinak se domnívám, že boj s piráty je víceméně marný a cestou k úspěchu je vážit si stávajících fanoušků, kteří si album poctivě koupí a nabídnout jim větší servis. I proto jsme po letech opět obnovili náš fanklub.
Skladatelské a nahrávací postupy či rituály k „Restartu“ byly tradiční? Ptám se i proto, že jsem (a zřejmě ne sám) očekával alespoň nějaký autorský příspěvek Honzy Toužimského, který se ovšem nekoná …
V podstatě máš pravdu, opět se na tvorbě podílí naše osvědčené skladatelské trio (Mach, Urban, Kub), a to i textově. Druhá část otázky by měla spíš směřovat k samotnému Honzovi, rozhodně ho nijak neomezujeme. Na jeho obhajobu bych ale podotkl, že s mixem desky měl opravdu hodně práce.
Produkce opět v rukách kapely samotné … znamená to, že zkušenost s jejím svěřením výhradně někomu mimo ARAKAIN (naposledy u „Salta Mortale“ v roce 1995, kdy tím někým byl Miloš „Dodo“ Doležal, nemýlím-li se) byla natolik zásadní, že si jí od té doby hlídáte jako oko v hlavě? Je někdo, komu bys ji ty sám svěřil, kdyby sis mohl libovolně vybrat?
To je téma, o kterém v kapele poměrně často mluvíme. Samozřejmě víme, že producent by byl potřebný, ale nakonec vždy skončíme na faktu, že u nás není nikdo, komu bychom důvěřovali, a na zahraničního producenta se slušným renomé nemáme peníze, resp. si na něj deska při dnešních prodejích ani nevydělá. Je to tak trochu začarovanej kruh...
Celkový počet skladeb na „Restartu“ je 15, hrací čas má téměř 70 minut. Neuvažovali jste o nějaké redukci celkového počtu skladeb? Nebo jste album prostě a jednoduše podřídili filozofii „za posluchačovy peníze co nejvíc muziky“?
Na můj vkus by stopáž mohla být tak o dvě tři pecky kratší, ale jelikož máme v kapele demokracii, je to tak, jak to je…
Na obalu pózuje Honza Toužimský? Má obal něco speciálního symbolizovat? A smím-li se zeptat, proč došlo na definitivní změnu léta zavedeného loga ARAKAINu? Mohl by to být komerční tah, protože nyní je logo lépe čitelné a proto snad i jaksi více přístupné většímu počtu posluchačů?
Na obalu je Honzík, neb je to náš zpěvák! Ne, vážně, je součástí symboliky celého bookletu, maličko ho totiž restartujeme (smích). Co se týče loga, tak tam to jasně souvisí se začátkem nové etapy života kapely, zdá se nám modernější a my chceme hrát aspoň trochu moderní hudbu. A navíc nás to staré logo už moc nebavilo.
Je „Restart“ sázkou na jistotu nebo jste jeho prostřednictvím sami sebe něčím překvapili?
Nebyl to žádný kalkul. Opět jsme natočili to, co z nás vypadlo, a moc o tom nepřemýšleli. V podstatě nevím o ničem, co by nás mohlo překvapit, vše je v rukou posluchačů a čas ukáže, jak se deska povedla.
Je vlastně vůbec možné se jako kapela, která měla před novinkou na kontě 29 vydaných nosičů, ještě něčím překvapit?
Fakt tolik??? Tak to je nejvyšší čas skončit (smích)… a překvapíme se tím, že ještě nekončíme (smích).
Vaše oficiální promotion hovoří o tom, že „Restart“ je čtrnáctým řadovým albem ARAKAINu. Při pohledu na diskografii se ale nějak nemohu dopočítat, respektive mi není jasné, co všechno je v některých případech bráno za řadové album …
Nejsem kronikář, fakt nevím… možná je odpověď na našich stránkách.
Taková drobnost… víš, že třeba IRON MAIDEN mají právě na kontě čtrnáct řadových alb a o patnáctém se hovoří jako o posledním? Nebo že Divadlo Járy Cimrmana nedávno představilo svou patnáctou, podle všeho rovněž poslední hru „České nebe“? Co na to ARAKAIN?
Když zjistíme, že naše hudba už nikoho nezajímá a neoslovuje, tak to asi taky zabalíme. Zatím to ale tak nevypadá, spíš naopak, myslím, že získáváme stále nové posluchače.
Jaké jsou vlastně zatím ohlasy na „Restart“, tak, jak je vnímá kapela sama?
Většinou jsou ohlasy kladné až nadšené, ale na druhou stranu jsou i tací, kterým se deska nelíbí vůbec. Pokud je kritika věcná, tak se nad ní já osobně zamýšlím a leckdy jí dám i za pravdu. Vlastně by bylo i dost podezřelé, kdyby se to líbilo každému.
Zajímá se ARAKAIN, resp. ty sám, detailně o recenze a kritiky na svá díla? Odnášíte si z nich něco?
Na to jsem už odpověděl v předchozí otázce. Jistě, že se zajímáme, jsme přece ješitný chlapi!
Když už jsme u toho – dáváš přednost papírovému časopisu v ruce nebo internetovému surfování?
Tak 50 na 50.
Zajímalo by mě, jak je to s texty ARAKAINu. Po odchodu Aleše Brichty jsem se setkal s nejedním kritickým názorem (ten můj nevyjímaje) na tuhle kapitolu produkce skupiny. Řešíte to nějak výrazněji (některé signály na „Labyrintu“ tomu napovídaly) nebo nad tím prostě mávnete rukou?
Nikdo z nás se nepovažuje za textaře, já tedy určitě ne, ale po odchodu Aleše to někdo dělat musel a Petr Kolář na to sám nestačil. Jsme vlastně textaři z nouze. K těm signálům bych podotkl, že určité tendence najímat externí textaře tu vznikají, ale já zastávám názor, že kapela, která si nedokáže sama napsat hudbu i texty, není kapela.
Kam třeba ty konkrétně chodíš na jejich témata? Vznikají tvé texty poctivě dlouho dopředu nebo ve stresu ve studiu?
Některá témata nosím dlouho v hlavě a pak je zpracuju až na určitou muziku, jindy mě třeba napadne jen nějaký slogan, který potom rozvinu. Zatím jsem ale vše měl hotové ještě před natáčením.
Může být text „Kam bůh se dívá“ vnímán jako mířená kritika křesťanství nebo obecně náboženství (zvláště po textu „Jesus Business“ se toho dojmu nemůžu zbavit), což by v lyrice ARAKAINu byl jev téměř nevídaný? Pokud ano, pak proč, máš k tomu nějaký zvláštní důvod?
Ano, máš pravdu, můj postoj k jakékoli ideologii, tedy i náboženství, je velmi kritický, ale vysvětlení by bylo na další článek. Zjednodušeně by se dalo říct, že je zdrojem zla a nástrojem k ovládání lidí. Obě zmíněná témata mi přišla tak závažná, že by se na ně nemělo zapomenout a mělo se o nich mluvit.
Aleš Brichta je znám jako zásadový pravičák a volič ODS a to se někdy odráželo i v textech ARAKAINu. Jaký je současný stav – máte každý své vyhraněné názory nebo (jak tomu napovídá i skladba „Právo máš“) prostě nad současnou politickou situací u nás mávnete rukou s tím, že zkrátka nemá cenu se tím divadlem zabývat, ať už fouká zleva nebo zprava?
Myslím, že jsme všichni pravičáci, ale blili bychom vpravo i vlevo!
Mimochodem, jaký je současný stav vztahu kapely k Alešovi? Léta plynou, hrany se brousí …
Nestaráme se o něj a požadujeme totéž.
Sleduješ jeho muzikantské aktivity? Co jim říkáš?
Nesleduji je, jen občas se ke mně donesou nějaké legrační historky (smích).
S probíhajícím turné se nabízí otázka playlistu – co se bude hrát a bude to případně něco speciálního? Přece jenom za poslední léta byl fanoušek ARAKAINu zvyklý (a namlsaný) na hodně široké menu …
Letos jsme zařadili poměrně velký počet novinek z „Restartu“ a také dost skladeb z novějšího období, takže asi trochu zklameme ortodoxní Brichtovce. Není to záměr někoho naštvat, ale prostě jsme vybrali pecky, který Honzovi nejvíc sedí a nebude tím pádem pořád s někým srovnáván.
Koncertní štace zůstanou tradiční nebo se ještě rozšíří? A co letní festivaly, kde všude se můžeme těšit na účast ARAKAINu?
To je otázka spíš na manažera, ale na zadku rozhodně sedět nebudeme! (smích)
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
Foto: Veronika „Veverka" Čapková
Jekyll & Hyde (2019)
Arakadabra (2016)
Adrenalinum (2014)
Homo Sapiens ..? (2011)
Restart (2009)
XXV Eden (CD,DVD) (2007)
Labyrint (2006)
Warning! (2005)
Metalmorfoza (2003)
Archeology (2002)
Forrest Gump (2001)
Gambrinus Live (2000)
Farao (1999)
Thrash The Trash/Schizofrenie (1998)
Apage Satanas (1998)
15 Vol. 2 (1997)
15 Vol. 1 (1997)
S.O.S. (1997)
Legendy (1995)
Thrash! (1994)
Salto Mortale (1993)
Black Jack (1992)
History Live (1992)
Schizofrenie (1991)
Thrash The Trash (1990)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.